Beatboxu se Tiny Beat věnuje již deset let. Už odmalička si doma trénoval všelijaké zvuky. Když mu byly dva roky, chodíval s dědou na nádraží koukat na vlaky. Často dělával zvuk píšťalky, který zmátl nejednoho výpravčího. Beatbox poprvé uviděl v televizi při pěvecké soutěži. V ten moment bylo rozhodnuto o tom, co ho v následujících letech bude naplňovat a později také živit. Kromě inspirace, kterou hledal samozřejmě na internetu – ten byl tehdy ještě v plenkách, bylo také album Divokého Západu a Warszawskego Deszcze.
Za jeho dosavadní největší úspěch považuje to, že se může živit tím, co nejvíc miluje, a to je právě beatbox. Jeho koníček se stal zároveň i jeho prací. Za úspěch považuje svoji cestu, kterou si prošel a neustále prochází. Váží si titulu mistra republiky, více než dvou tisíc studentů, kteří přišli na jeho workshopy nebo všech projektů, kterých se stal součástí. Váží si respektu, kterého se mu dostává ale i zkušeností, které nabyl a předává dál od lidí, kteří jej sami respektují.
Tiny Beat v následujícím rozhovoru prozradí, jak začít s beatboxem, jak vznikla jeho přezdívka, ale také to, jaký vztah má k tanci.
Ahoj Tiny, potkali jsme se společně v rámci tvého třídenního maratonu, kdy jsi v Praze pořádal beatboxové workshopy pro začátečníky a mírně pokročilé. Všechny máš už za sebou, jak sis to užil a co říkáš na výkony těch, co se přišli s beatboxem seznámit?
Ahoj. Workshop byl skvělý. Přišly čtyři holky, studentky Mezinárodní konzervatoře v Praze a byly moc šikovné. Byl jsem až překvapen, jak byly dobré. Navíc byly nadšené a workshop si užívaly a to mě moc těšilo.
Co je vůbec to nejdůležitější, když chce člověk začít s beatboxem? Je potřeba mít k beatboxu nějaký předpoklady nebo se dá většina věcí naučit?
Žádné speciální předpoklady na to nejsou potřeba. Výhodou je, když má člověk smysl pro rytmus. Beatbox, jakožto imitování hudebních nástrojů a především bicích, ten rytmus mít musí. Pokud ale někdo rytmus necítí přirozeně, dá se i ten cit vypěstovat a naučit. Pár svým studentům jsem už kromě zvládání zvuků pomohl tento cit trénovat a většina z nich to zvládla. Nejdůležitější je zkrátka začít. Inspirovat se na internetu, kde je spousta materiálu anebo přijít třeba ke mně na workshop.
Kdysi mi někdo dávno řekl, že beatboxu se spíše věnují kluci, protože k tomu mají tzv. lepší dispozice, je to pravda?
Je pravda, že je víc beatboxerů než beatboxerek. Až donedávna to mezi holkami nebylo tak populární, ale to se teď mění. Beatbox jako umění roste a spousta muzikantů si tak rozšiřuje obzory. S těmi dispozicemi si nejsem úplně jistý. Je fakt, že kluci mají výraznější zvuky a lépe zvládají techniku. Na druhou stranu poslední mistryně světa je asi tak třikrát lepší než já. Holky se spíš neumí úplně odvázat. Když se do toho ale opřou, dokážou dělat stejné věci jako kluci. Je tu ale jediná věc, kterou jsem od holky ještě neviděl. V beatboxu se používá i technika hrdelního zpěvu. Těch technik hrdelního zpěvu je několik. V beatboxu se používá spíše jedna, která může mít několik variací. Nikdy jsem ale neviděl holku, která by “zabručela” tak, jako kluci.
Znáš teda konkrétně nějaké talentované beatboxerky? Já osobně jsem slyšela v životě naživo asi jednu …
No jasně, znám čtyři :)
Jak vůbec probíhají tvoje workshopy či lekce? Co všechno na nich učíš a na co se specializuješ?
První lekce je seznamovací. Vysvětluji, co beatbox je a jaké techniky se v něm využívají. Vysvětlím základní kategorie zvuků, které jsou odvozené od bicích a jsou to například High hat, Snares nebo Kicks – kopáky. Druhá lekce už je o projíždění zvuků v rytmu. Začne se jednoduchou rozcvičkou, uvolněním a připravením pusy na beatbox. Pak už se projíždí zvuky v rytmu, které vždy předehraji. Ty po mně ostatní opakují. Je hezké vidět, jak se lidi drží za pusu a naříkají, jak už je bolí pusa. Zároveň si tu bolest užívají, protože cítí, jak s ní pracují. Poté vysvětluji například i různé techniky na dýchání. Přesně to je jeden z problémů, které začátečního beatboxera doprovází. Také jsem vymyslel a stále vymýšlím různé beatboxové hry. Učím i techniky speciálních efektů, např. scratchů nebo-li toho škrábání na desky, co dělají DJs. To je taková oddechová část, kde se všichni uvolní a manipulují s hlasem a napodobují scratchování. Při tom si mnohdy společně užijeme nejvíc legrace.
Ty jsi vlastně nepůsobil jen jako jednotlivec, ale měl jsi několik svých projektů, kde působili i další umělci. Jakými projekty sis prošel a funguje nějaký i v současnosti?
Těch projektů bylo několik. Většinou to ale nebylo nic oficiálního. Byl to beatboxer a DJ, beatboxer a tanečník apod. Jediný velký oficiální projekt je BeatBurgerBand. Tento projekt je kapitola sama o sobě. BBB je beatboxovo-vokální projekt. Ve zkratce můžu říct, že účast v BBB mi pomohla dostat se tam, kde jsem. Poznal jsem spoustu lidí, vystoupil na místech, kde bych jinak asi nevystoupil, alespoň ne v té době. Viděl jsem od Jara Cossigy, zakladatele BBB, poprvé beatboxový workshop. Podíval jsem se díky BBB i do New Yorku. V současné době není BBB aktivní, protože hodně cestuji s jinými projekty a učím. V květnu se ale chystá mistrovství světa a BBB jakožto čtyřnásobní mistři ČR v teamovém beatboxu a vicemistři světa z roku 2009 by něměli chybět.
Beatbox je hodně rozmanitá oblast, dá se v něm kombinovat spousta věcí. Je něco, na co se ty osobně vyloženě specializuješ? Má beatbox vůbec nějaký hranice? Kde se třeba inspiruješ?
Já jsem vždycky byl v beatboxu otevřený. Rád jsem kombinoval beatbox s jinými umělci a prezentoval beatbox jinak. Za dobu, co beatbox dělám jsem už spolupracoval s muzikanty, které jsem například doprovázel při jazzu, rocku, ska, hip hopu, dubstepu a dalších stylech. Spolupracoval jsem například s DJ’s jako je DJ Friky a Flux z Trouble teamu, s DJem Rockstarem nebo Philipem TBC. Dále také s tanečníky, především s bboys ale také s freestyle fotbalisty z legendární S3 crew. Kombinoval jsem beatbox i s muzikanty z Afriky, capoeiristy z Brazílie, klauny a mimy. Máme dokonce představení s pražskými Mime Fatale, kde doprovázím s beatboxerem Dozerem pantomimické představení. Dřív jsem si myslel, že hranice existují. Beatbox se ale za posledních pět let vyvinul tak, že o nějakých hranicích už pochybuji a jen se těším na úroveň, která bude třeba za dalších pět let.
V současné době se specializuji na beatboxové workshopy a na livelooping. Využívám zařízení loopstationu, kde nahrávám zvuky, melodie atd. Tvořím tak live music, která je založená jen na mém beatboxu a na mém hlasu. Věnuji se převážně všem stylům moderní muziky.
Tvoje přezdívka je Tiny Beat, provází tě už od samého začátku nebo přišla až postupem času? Prozradíš, jak vznikla?
Tiny je z anglického malinký a mrňavý, Beat jako beatboxer. Prcku se mi říkalo už na základce. Byl jsem třídní klaun a taky nejmenší ve třídě. Když jsme se fotívali, kluci vždy stáli ve druhé řadě a já sedával s holkama na lavičce. Časem jsem povyrostl, ale ne o moc. S beatboxem jsem začal na základce a vystupovat chvíli po. Potřeboval jsem jméno pro stage a hned jsem chtěl být international a tak vznikl Tiny Beat.
Ty cestuješ prakticky po celém světě, kde beatbox vyučuješ. Máž možnost srovnat mentalitu lidí z celého světa. Jaké jsou tvoje postřehy? Které místo v tobě například zanechalo nejsilnější momenty a chtěl by ses tam znovu vrátit?
Ta mentalita lidí závisí spíše na konkrétní osobnosti než národnosti. Někdo je střelený, někdo se zase stydí a je jedno jestli jsi v Praze, nebo v New Yorku. Velká zkušenost pro mě byl například projekt Instant Acts agains violence and rasism. Jedná se o dvouměsíční tour po Německu a Itálii s 15 umělci z celého světa. Ti kombinují různá umění v jedné show s prvky násilí a rasismu. Nejsilnější momenty mám asi z nápravných zařízení, které jsem s projektem Instant Acts navštívil. Každé dveře na zámek, zamřížovaná okna a bez strážných s klíčema bych si ani neodskočil. Někdo by mohl čekat tvrdý hochy, se kterými bude těžká práce, ale ve finále to byli ty nejlepší workshopy. To jejich nadšení, že můžou alespoň na jeden den vypadnout z té rutiny, ve které tam fungují. Mezi další silné zážitky považuji také workshopy s tělesně a mentálně postiženými.
HipHopDance.cz je taneční server. Jaký ty osobně máš vztah k tanci, tancoval jsi někdy?
Já mám tanec moc rád. Rozhodně nejsem tanečník, ale rád zkouším spoustu věcí a tanec nebyl výjimkou. Začalo to c-walkem a breakem. V breaku jsem se ale nedostal dál než za top rock, sixstep a swipy. Hodně mě baví wave techniky a vůbec nejvíc mě bavil poppin, který právě díky popu zdůrazňuje rytmické akcenty. To pro mě jako beatboxera a člověka pracujícího s rytmem bylo hodně zajímavé. Taky jsem díky mezinárodním projektům přičichl k latině, takže trocha salsy či samby mě neminula.
Kde tě v nejbližší době mohou fanoušci slyšet, případně přijít na tvůj workshop? A co chystáš v roce 2015?
V České republice toho na seznamu moc nemám, protože se tu moc nezdržuji. Mám rozjednané nějaké festivaly a v dubnu bych měl mít vystoupení v pražském clubu Cross se svým loopstationem. Letos budu hodně cestovat především se svými workshopy. Právě jsem potvrdil účast na jednom projektu v Polsku a taky na projektu Instant Acts, který pojedu letos po čtvrté. Taky se chystám na mistrovství republiky, kde budu obhajovat svůj titul. Pokud se mi podaří vyhrát, budu opět reprezentovat českou scénu na mistrovství světa a doufám, že i s BeatBurgenbandem. Dále budu pořád makat sám na sobě, tak jako celý život. Budu se učit novým věcem, zdokonalovat ty staré, potkávat lidi, lámat srdce atd. :)
Tiny, ještě jednou moc děkuji za tvůj čas a setkání. Doufám, že to nebylo naposled :)
