Tanec mě unáší pryč od tragédií všedního světa a je způsobem dočasného vyklizení cestičky jménem Život od kamenů a klacků. V neposlední řadě jsem díky tanci poznala super lidi, zlepšila si koncentraci, ventiluju jím ven své pocity, dobíjím si endorfíny a netrávím volno na gauči :)
- Džajna: Přezdívají mě panenka Chucky - 17. 6. 2010
- Nikol: Můj vzor je jednoznačně Mr. Byron - 1. 5. 2010
- Fero: Můj taneční vzor je Jirka Korn - 16. 2. 2010
Říká si Džajna a tancuje ve skupině Out Of Bounds. Je jí 18 let a patří mezi nejúspěšnější české tanečnice. V létě se rozhodně nebude flákat. Za pár dní totiž absolvuje workshopy v New Yorku, protože se stala první zástupkyní něžného pohlaví s titulem Tanečníka roku 2010. Další lekce jí čekají v Los Angeles, kde si zatancuje již podruhé….
Talent, ambice, fantazie, dřina – to je vlastní Janě Vaňkové. Tancuje street dance od roku 2005 a za tu dobu se vypracovala mezi naší taneční špičku. Přesto skromně říká: „Na otázku, jakého úspěchu si nejvíce vážím, je těžké odpovědět, protože ještě žádný úspěch nemám.“
Zdravím tě Džajno. Na konci března jsi se stala plnoletou a již 15. dubna jsi si vytancovala dodatečně pěkný dárek – titul Tanečníka roku 2010 – my CITY, my STAGE.. Gratulace :) Jak by jsi zhodnotila celou tu akci? Bylo něco, co tě například pozitivně nebo negativně překvapilo?
Děkuji. Tahle akce se mi moc líbí, vždy je tam kvalitní porota a proto se jí ráda zúčastňuji. Člověk tam potká nové lidi, nové přátele a je to velká zkušenost. Pozitivně mě překvapil velký počet tanečníků, kteří se zúčastnili semifinále. Bylo fajn, že letos byla konkurence. Negativní vzpomínky na letošek ani mít nemůžu.
Finálový battle byl česko-slovenský, kdy proti tobě stála Melánia Kasenčáková aka Lady Mel (Hip Hop Fakulta). Jak se ti battlovalo? Bylo to pro tebe nejtěžší kolo?
Nejtěžší kolo to bylo pro mě z toho pohledu, že to bylo už finále a člověk už takovou šanci nechce pustit. Ale po taneční stránce jsem měla slabší chvilky např. proti Ondrovi (Dynamic, Brno), protože jsem proti němu šla už podruhé ( poprvé v semifinále ). Každopádně jsem si to užívala, nervózní jsem nebyla, což byl u mě nezvyk. Také jsem měla velké štěstí.
Zúčastnila jsi se této soutěže i v minulosti a to v roce 2006 a 2009, můžeš porovnat úroveň tanečníků a úroveň organizace s posledním ročníkem?
Úroveň se každý rok zvyšuje, protože se zlepšují tanečníci. Můžu říct, že organizace byla letos zatím nejlepší.
Hlavní cenou jsou workshopy v New Yorku, kde budeš sbírat další zkušenosti. Co od toho kromě makačky očekáváš a chystáš se prodloužit si pobyt?
Očekávám od toho obrovské město, strašně moc lidí, vysoké mrakodrapy a nakupování. Celkově si myslím, že to bude super výlet. Co nejvíce chci využít free lekce v Brodway Dance Centru, takže tam strávím hodně času. Samozřejmě chci poznat NY, i když si myslím, že na to tam budu krátkou dobu. Pobyt si prodlužovat nebudu, protože se v létě chystám zase do Los Angeles. Takže už nezbudou penízky.
Opět do Los Angeles? Se skupinou Out Of Bounds? Kolik lekcí tě čeká tam?
Loni jsem zvládla 70 lekcí. Letos si pobyt ještě o týden prodloužím, takže to číslo ještě navýším :) Tentokrát letíme jen v malém počtu.
Jaké byly absolvované workshopy v L.A.? Co byl tvůj nejlepší a nejhorší zážitek? Jakým stylem probíhaly lekce a kolik stylů jsi absolvovala? Zažila jsi situaci, kdy ti „spadla brada“?
Celý pobyt v tomhle úžasném městě byl obrovský zážitek. Největším zážitkem pro mě bylo, když mě Nick Demoura a JRock vybrali na svých lekcích. Připadalo mi absolutně nemožné, aby se tak stalo, protože je tam spousta skvělých tanečníků. Nejhorší zážitek? To bylo, když Shaun Evaristo za jednu lekci naučil 16 osmiček (to je asi 1 minuta choreografie). Tady v ČR je průměr tak 6-8 osmiček za lekci. Nikdy v životě jsem se nedokázala víc soustředit jako na téhle lekci. Nejvíc jsem tam tancovala LA style, popping a locking. Lekce tam rozhodně probíhají 2x rychlejším tempem než u nás, ale bavilo mě to, zvykla jsem si. Tanečníci tam mají úplně jiný přístup a to člověka hodně ovlivní. Na lekcích je tam většinou vždy dobrá atmosféra a “brada mi tam padala” každý den :)
- Džajna
OUT OF BOUNDS
S pražskou skupinou OOB tančíš od roku 2005, co pro tebe znamená? Byl to Allan, kdo tě nejvíc ovlivnil nebo Nobru ?
Out Of Bounds je pro mě na prvním místě. Jsou tam lidé, které mám ráda. Ráda je učím a předávám jim moje poznatky. Jako člověk mi Allan hodně pomohl a s Nobru jsem utvořila skvělou taneční dvojičku na battly. Tanečně jsem se asi nejvíce ovlivnila sama tím, že hodně trénuji. Samozřejmě navštěvuji workshopy, hlavně v létě. Snažím se toho naučit co nejvíce, abych na tom mohla makat.
Na Emco Taneční skupině roku 2010 jste na prvním místě v kategorii freestylové choreografie s „Why So Serious“ a aktuálně na Beat Streetu 2010 jste se s ní umístili na prvním místě ve druhé lize…Kolikátá to je tvoje choreografie? Kde hledáš inspiraci?
Je to má druhá choreografie. První byla ” Prostě bláznivý” z minulého roku, která byla stavěná taktéž za OOB. Nápad na choreografii “Why So Serious” jsem měla v hlavě už tři čtvrtě roku předtím. Celou tu dobu jsem dolaďovala kostýmy a přemýšlela o hudbě. Inspiraci hledám v mých myšlenkách, ve filmech, třeba mě zaujme nějaký obrázek na plakátě v metru a idea je na světě :)
OOB se účastnilo Beat streetu 2010, což mohlo být pro někoho překvapením… Četla jsem jeden rozhovor s Allanem, kde řekl, že se tento rok ani v dalších letech této soutěže nezúčastníte… Nevíš, co změnilo jeho názor?
Existuje jeden příběh o muži, který chodí každý den nakupovat na stejné místo noviny. Ten muž je usměvavý a vždy prodavači popřeje dobré ráno, ale prodavač je neslušný a není přátelský. Jednou se ho někdo zeptá, proč tam vlastně chodí a on odpoví “I chose for my life to be nice and gentle towards the others and I will not let him or anybody decides how I should behave to anyone.”… a s Beat Streetem je to tak…my jsme se rozhodli tam jít znovu, protože jsme si to chtěli užít a ukázat to nejlepší… je to rutina :)
V battlu na Rock Tha Floor, který se konal na podzim, jsi tančila proti francouzským Les Twins (Criminalz). Parťákem ti byl Nobru. Hodně lidí tenkrát nepochopilo váš přístup…Chceš k tomu něco dodat s časovým odstupem? Jak se stavíš k battlům? Máš je raději než choreografie?
Tohle téma bylo tenkrát hodně diskutované a myslím, že není třeba se k tomu vracet. Názory některých lidí prostě neberu v potaz. Hodně lidí nevidí to, co by měli a vidí jen to, co vidět chtějí. Správnost našeho přístupu jsem si ověřila, když jsem nedávno navštívila Battle of Stylez v Německu. Les Twins battlovali proti (tuším) Old Future a tenhle battle byl neuvěřitelně agresivní. Následně Buddha Stretch vstal z poroty a podal všem ruku za to, že se bavil a bylo se na co dívat. Určitě mám battle raději než tancovat formaci na soutěži, ale když se učím nějakou parádní choreo na workshopu, tak je to něco jiného a to mě taky baví.
Co chystáte v OOB? Nějaké workshopy, projekty, představení?
12. června proběhl konkurz do OOB a příští školní rok nás čeká finále Taneční skupiny roku, Česko Slovensko má talent a budeme dělat zase show v divadle.
- Džajna
DŽAJNA
Jak vznikla Džajna? Přezdívku jsi od někoho dostala nebo je z tvojí hlavy?
Džajna vznikla už v době, kdy jsem bydlela v České Kamenici, bylo mi asi 13-14 let a dostala jsem jí od mého kamaráda. Ani nevím, jak přesně vznikla…
Jak probíhala tvoje taneční dráha v začátcích? Dělala jsi street dance i před OOB? Po jak dlouhé době jsi se stala profi tanečnicí a začala učit a předávat zkušenosti? Jak často trénuješ doma?
Chodila jsem do jednoho tanečního kroužku v České Kamenici ještě před OOB, ale tenkrát jsem ještě vůbec nevěděla, co vlastně dělám a proč to dělám. Takže začátek doby, kdy jsem začala opravdu tancovat, datuji až od příchodu do OOB. V České Kamenici jsem tenhle kroužek navštěvovala už od mých 11ti let a učit jsem tam začala, když mi bylo 12 :) V OOB jsem začala učit teprve minulý rok. Ještě předtím, než jsem začala učit v OOB, jsem jezdila po workshopech a učila jsem. Když nemám zkoušky ze školy, tak trénuji každý den.
Kromě kurzů v OOB trénuješ i v taneční škole Voila a nově i v Dance Academy Prague. O jaké styly se jedná a pro koho jsou lekce určeny?
Kurzy v TŠ Voila jsou určeny spíše pro začátečníky, v DAPu učím teprve krátce. Učím zejména LA style, popping a locking. Vždy se přizpůsobím úrovni tanečníků, aby to zvládali.
Tvůj nejoblíbenější styl ve street dance? Co ti dává? Co si myslíš o v ČR „nových“ stylech waack a vogue?
Popping a LA style – nemůžu říct, co je víc. Každý ten styl je jiný, učí se jinak, ale zároveň pro mě mají i něco trochu společného. Waack a vogue mám ráda jen v případě, kdy se můžu dívat na člověka, který to opravdu umí. Já osobně ho vůbec nedělám, protože vím, že ho nikdy dobře umět nebudu. Raději tenhle styl přenechám lidem, u kterých je na co koukat.
Tvůj taneční vzor? Kdo tě nejvíc inspiruje, ať už v ČR nebo v zahraničí …
Je to Kite a Shaun Evaristo.
Na seznamu máš množství tanečních úspěchů, kterého si nejvíc vážíš? Vzpomínáš si, jak jsi se cítila při tvém úplně prvním battlu?
Na otázku, jakého úspěchu si nejvíce vážím, je těžké odpovědět, protože ještě žádný úspěch nemám. Druhá šance i Tanečník roku jsou parádní věci, ale ve světě to nic neznamená. Více než pohárů a medailí si cením situací, kdy si mě někdo všimne. Na to, jak jsem se cítila při svém prvním battlu si živě vzpomínám, bylo to opravdu hrůzostrašné :)
Jakto? A kde to bylo?
Na Beat Streetu. Bylo to sice jenom demo, ale vzpomínám si, že jsem vůbec nevnímala, co se kolem mě děje a akorát jsem šejkovala :)
Byla jsi lektorkou i na Hip Hop Meetingu 2009. Jaké to bylo učit po boku amerických lektorů?
Bylo to ze začátku dost psychicky náročné, ale ti lektoři jsou vlastně normální lidé jako ostatní. Když jsem je víc poznala, bylo to ok.
Měla jsi nějaký dětský sen?
Jasně, asi jako každý. Chtěla jsem být lékařkou.
Máš nějaký zlozvyk? Nosíš na soutěže nějaký talisman? Práskni na sebe něco pro naše čtenáře :)
Poslední dobou nosím na battly stále tričko s Chuckym, který drží v ruce nůžky, chce “přefiknout” šaška a pod ním je nápis “Killing time”. Tohle tričko jsem dostala od mých lidí v OOB, protože mě přezdívají panenka Chucky :) Pak jsem od maminky dostala přívěsek na krk – stejné nůžky, jaké jsou na tom tričku. Můj kamarád nosí s sebou pořád žlutou gumovou kačenku…To je srandovní :)
Jaký je tvůj pohled na street dance scénu u nás? Proč myslíš, že stále málo holek ( i když se počet začíná zvedat) chodí do battlů?
I když se to zlepšuje, je tady pořád nízká úroveň tancování. Musím ale dodat, že oproti Německu, kde jsem byla na battlech, lépe posloucháme hudbu, což je dost důležité. Myslím, že spoustu lidí, nejen holky, mají nízké sebevědomí. Stále svůj první battle odkládají s argumentem, “půjdu příště”, jenže pak už je pozdě. Člověk musí začít i za cenu toho, že se poprvé bude cítit hrůzostrašně jako já :)
Myslíš, že by se na battlech měla pouštět častěji hudba od „méně známých“ interpretů nebo raději všeobecně známé songy? Myslíš, že kdyby se hrála ve větší míře ta první varianta, ukáže se tak, jak kdo umí poslouchat hudbu a dokáže skládat pohyby? Nebo je pro tanečníka lepší vědět dopředu, jaký zvuk přijde a „dát“ to tam?
Myslím, že je lepší, když se hraje hudba, která je méně známá. Například mám ráda, jak hraje Piggo na new style, nehraje oldschool. Hraje tvrdší hudbu a to mě osobně vyhovuje.
V jaké situaci je tanečník, který si chce pouze tancem vydělávat? Co tanec a média?
Tanečník si tím může vydělávat. Člověk, který začne dělat pouze business, to už nedělá srdcem a přestane vzdělávat sám sebe. To nepovažuji za správnou cestu. Je dost obtížné se tím uživit, vzdělávat se v tom a zvedat pořád svůj level. Člověk musí mít i štěstí. Já jsem pořád ještě na začátku a doufám, že to štěstí jednou potkám.
Co bys vzkázala čtenářům HIPHOPDANCE.CZ?
“Jděte si za tím, co doopravdy chcete, ale srdcem a rozumem :)
1 komentář u „Džajna: Přezdívají mě panenka Chucky“
Džajna je hustá….mimochodem byly položeny dobré otázky….lajk lajk lajk:-D