O Lukášovi Dudíkovi aka Duďovi možná není slyšet každý den, ale když už, tak to stojí za to. V loňském roce zvítězil na Cropp Street Dance Battlu ve třech ze čtyř kategorií, ceny za první místo si ale odvezl také např. z Hip Hop Kempu nebo Beats For Love Street Dance Battlu. Na to, že do ČR přijede vždycky jen na krátkou návštěvu, je to docela slušná statistika.
Ale nedaří se mu jen v Česku, Duďa totiž umí ovládnout i battly v Portugalsku nebo Polsku. To, že společně s Mikeem vyhrál polskou kvalifikaci Juste Debout v Lockingu, jste určitě zaznamenali. Náš dnešní rozhovor ale není jen o Juste Debout, ale i o dalších zahraničních zkušenostech nebo třeba o jeho tanečních začátcích …
Začněme u malého Dudi. Kdy a jak ses vlastně k tancování dostal?
Zřejmě to byl klasickej scénář. 15 let, puberta a touha se něčím odlišit. Už od mala ve mě hudba vyvolávala strašně silný emoce a vedla mě k pohybu, ale je mi samotnýmu záhadou, kde se to ve mně vzalo. Po rodičích jsem určitě nic nezdědil, nikdo z naší rodiny nikdy netancoval ani nehrál na žádný hudební nástroj. Takže vlastně těžko říct. Sportuju od malička, takže hýbat se jsem zvyklej, no a s láskou k hudbě jsem se asi narodil.
Nicméně první impuls byl určitě videoklip Michaela Jacksona. Už když mi bylo 6, jsem byl fascinovanej tím, jak se hýbe a jakou dělá show. Pak jsem na něj ale uplně zapomněl a pamatuju si jak dnes, když jsem seděl se sestřenkou v obýváku v mých 15 letech a na Óčku začalo Black Or White. Tenkrát už nebyl takový problém si cokoliv najít na internetu, hudbu i klipy. Takže jsem prostě odkoukával jeho pohyby a učil se, abych se mohl předvádět na diskotékách :-)
Jakými tanečními skupinami sis prošel a jakým stylům ses věnoval?
Dlouho jsem tancoval sám, ale když už mě Michaelův styl omrzel, hledal jsem jinde. Justin Timberlake, Usher, no a electric boogie … Nějak se ke mě doneslo, že v olomoucké skupině SDG Snappy je nějaká Elektric Boogie složka, tak jsme tam jednou šli s kámošem na trénink podívat se a už tam zůstali, Postupně přišlo dalšich pár borců a trhli jsme se od SDG. Vznikla naše krutopřísná crew Funky-D. Tenkrát náš guru byl Jakub Kosatík, ten mi toho předal spoustu. Ze začátku to tedy byl jen Popping, i když samo sebou jsme to nazývali Electric Boogie.
Pak se mi do rukou dostalo DVD Juste Debout 2004, no a tam jsem poprvé uviděl Locking – už jsem o něm slyšel a nikdy vlastně nevěděl, co to je. Strašně se mi to líbilo, hudba, pohyb, celej funk styl. Tak zase jsem se snažil skrze internet a to DVD všechno naučit a pochopit. Postupně jsem se sám učil, potom jsem učil kluky ve skupině, šel na první battly, atd.
Jinak dělám jen funk, nikdy mi nešel House Dance ani Hip Hop. Nebavilo mě to a nutit jsem se do toho vážně nechtěl. Ale čím jsem starší, mám chuť se učit nový věci, ale spíš párový tance nebo charleston či step, doufám, že se k tomu časem dostanu.
Jinak potom jsme se s Funky-D přestali scházet, já se seznámil s lidma z Alyaschca Crew. Po pár společných trénincích jsem se stal členem jejich podsložky OlomouCity Dancers, ale jen na krátkou dobu, moc mi to tam nevyhovovalo. Nicméně jsem se stále učil a zdokonaloval sám.
Pak na Battle Of The Year 2010 jsem potkal Barta, ten mě pozval na trenál, slovo dalo slovo a po výletu na IBE 2010, kde jsme spali ve stanu na parkovišti uprostřed města (šílenej trip) mě přerovští kluci vzali mezi sebe. Takže jsem se stal členem Hollywood Stars, kde jsem až doteď. Nedávno jsme ještě s lidmi, co odešli z Alyaschca Crew, založili All In Move (AIM) Crew a měli velký plány. Bohužel jsem ale brzo odcestoval, takže se snažím podporovat děcka z dálky, stýkat se s nimi, co to jde. A jsem rád, že se jim daří stále víc a víc.
Předpokládám, že srdcovka je pro tebe stále Popping. Díky čemu tě tento taneční styl uchvátil?
Těžko říct, jestli Popping. Protože se mi to hrozně střídá, mám období kdy dělám jen Lock a necítím se v Popu a pak zase naopak. Miluju obojí, každej styl trochu jinak. Takže srdcovka je pro mě Funk.
A Popping mě uchvátil určitě tím pohybem samotným. I když neskáčeš po hlavě, můžeš vytvořit něco, co lidi hrozně fascinuje, protože to vypadá až nelidsky. A taky mě na Popu hrozně baví ten pocit, kdy se hitem strefuješ přímo do beatu. Jak kdyby ta hudba tebou v danej moment projela jak blesk – to je super pocit :-)
Málokdo ví, že jsi taky výborný taneční imitátor Michaela Jacksona. Od smrti krále popu uplynulo už skoro 7 let, takže jeho songy na parties už možná nezní tak často. Vracíš se přesto i teď k jeho songům a jeho tancování?
K jeho tancování se nevracím vědomě, ale asi je to ve mně. Často slyším, že mám prostě Jackson styl :-). No a k jeho hudbě se vracím rád a často, je to prostě srdcovka. Navíc si myslím, že postupem času se ti vyvíjí a prohlubuje nějaká schopnost, jak poslouchat hudbu, takže pokaždé v ní objevíš něco novýho. To mě prostě baví.
V loňském roce jsi zvítězil na battlu v Portugalsku. Můžeš přiblížit, o jakou akci šlo?
Ta akce se jmenuje Convenção Internacional Hip Hop Dance Algarve. Loni se konal myslím osmý ročník. Já se jí poprvé zúčastnil tři roky zpátky, protože se konala asi 15 km od města, kde jsem byl zrovna na Erasmu. A hlavně tam taky přijel Salah :-)
Battly byly v Hip Hopu a Poppingu. Celá ta soutěž je ale hlavně o choreografiích, na které se sjíždí celé Portugalsko a Španělsko, battle byl doplněk. Tenkrát jsem se dostal do finále, kde mě porazil Niméz, což je jeden z jejich top popperů. Každopádně navzdory tomu, že jsem prohrál, jsem dosáhl největšího úspěchu ve svém životě.
Dostal jsem plaketu za druhé místo a šel za Salahem poprosit ho o podpis. Normálně to nedělám, nechodím ke známým tanečníkům pro podpisy, protože je nechci otravovat, ale tohle byl Salah :-) Když jsem začínal tancovat a objevil poprvé Popping na DVD Juste Debout 2004, sjížděl jsem jeho videa doslova každý den. Salah je jeden z lidí, kteří mě k Poppingu přivedli. No co, čekal jsem, že se mi jen podepíše, ale on mi podal ruku, řekl mi, co bych měl zlepšit a co už naopak dělám dobře, a napsal mi tam „Big respect for your dance. Now you know what you have to do to by the 1. God bless you, Salah.“ Možná to není nic extra vyjmečnýho, možná to byl jeho výbornej marketingovej tah, ale pro mě to byl prostě hrozně silnej moment.
Pěkné Takže loni jsi jel do Portugalska vlastně překonat sám sebe a to druhé místo z minula …
Jel jsem tam hlavně připomenout si Erasmus. Zase pozvali kvalitní porotu, seděl v ní Sylvio, nejlepší popper v Portugalsku (byl ve finále Eurobattlu a dostal se daleko i na UK Bboy Championship) nebo třeba Cameron z Jamajky a Ukay z Německa. Battle byl tentokrát mnohem kvalitnější, ale zase hlavně tanečníci ze Španělska a Portugalska. Celou akcí pořádá ADA Dance School, která sídlí ve městě Faro na jihu Portugalska. A zajímavý je, že mají podle všeho asi docela dost finačních prostředků, protože soutěž byla po organizační stránce velmi kvalitní.
Jaká je vlastně street dance scéna v Portugalsku? Je tak trochu stranou hlavního evropského dění, ale to asi neznamená, že by tam nebyli kvalitní tanečníci.
Portugalci mají spousta opravdu kvalitních tanečníků, kteří se prosazují i na různých jiných evropských soutěžích. Bboying mají taky na vysoké úrovni a líbí se mi, že co dancer, to original. Většina z nich si maká na svým stylu a pilujou ho k dokonalosti. No a taky to jsou jižani, že jo, temperament z nich lítá vždy a všude :-) Jinak, když v Česku řeknu, že tancuju, musím říct Street Dance nebo Break Dance. Na obojí lidi reagují s tím, že je to ta věc na hlavě. Málokdo u nás zná pojem Popping nebo Locking. V Portugalsku ale hned ví, i starší generace, hned reagují a ten pojem není cizí. Navíc jak jsem říkal, jsou schopni získat na veškerý volnočasový aktivity mnohem víc peněz, než u nás. Milují hudbu, takže i tanec. Vidíš v taneční škole nahecovaný děcka i s rodičema, jak dávaj Hip Hop chorošku na Kris Kross – Jump a lítaj jiskry. Je to super :-)
Ty vlastně od toho Erasmu v Česku moc nejsi. Přestalo tě bavit? Kde teď vlastně jsi a co děláš?
No teď zrovna sedím v letadle směrem do Bratislavy :-) Ale je to po půl roce stráveným v Anglii v Liverpoolu. Já měl už od střední školy hrozný nutkání někam vyjet a zkusit život uplně v jiné zemi. Postupem času jsem si to kladl i jako životní cíl, protože jsem se nemohl najít v ničem jiným, co by mě bavilo a zároveň uživilo. Ale naštěstí máme rodinný podnik, takže můj osud je jasnej. Na konci roku 2016 se už vrátím do Olomouce, zakotvím a zústanu tam.
Půl roku jsem teda studoval v Portugalsku, pak dodělal školu, 9 měsíců pracoval v hotelu na jihu Anglie, vrátil se na prázdniny a potom odjel do Liverpoolu, kde jsem dělal číšníka v coctail baru. Teď zrovna letím do Česka a na konci března jedu do hotelu na jihu Španělska až do konce prázdnin. Pak je v plánu Manchester a pak už jen Olomouc :-)
Mimochodem, jestli mě to přestalo bavit v Česku se říct nedá. Ale jedno je jistý, ještě se máme hodně co učit, co se týče mezilidských vztahů a základní slušnosti. Portugalci mě naučili užívat si život a být pozitviní, Anglie zase být slušný k ostatním lidem. “Everyone you meet is fighting a battle you know nothing about, be kind … always.”
Pojďme ale k tématu, které je teď aktuální – Juste Debout. Kde vznikl nápad udělat s Mikeem dvojičku a zkusit to v Polsku?
Ani nevím, kde a kdy ten nápad vzniknul, ale s Mikeem jsme často jamovali na akcích nebo jsme se sešli jen tak venku nebo v tělárně … a prostě si asi rozumíme jako lidi i jako tanečníci. Takže to tak nějak vyplynulo a Polsko sedělo hlavně jako datum mě, Mikeemu i Fizzymu, se kterým jsem šel na Popping. Musel jsem kvůli tomu odjet z Anglie, takže jsme hodně řešili. kdo z nás kdy může. Vyšlo Polsko.
Jak se ti na polské kvalifikaci tancovalo?
Jo super, byl to moc pěknej prostor a dobrá atmosféra :-) Ale čekal jsem mnohem vyšší účast. Asi před 4 lety jsem byl taky v Polsku na preselekci Juste Debout a ta měla mnohem vyšší účast …
Ve finále locking battlu v Polsku proti sobě stály dva české páry. Znamená to, že je locking v Česku na vzestupu?
Je určitě na vzestupu, stejně jako všechny ostatní styly, takže jsem rád, že jsme to ukázali světu ve finále, ale nutno uznat, že zrovna v Lockingu byla velmi slabá účast. Locking v Polsku není populární a přijelo prostě málo tanečníků.
Teď tedy následuje finále v Paříži. Probíhá nějaká zvláštní příprava? S jakým cílem tam jedete?
Splnit si sen a stát na stagi v Bercy. Nedokážu si to ani představit a pokud se to povede, budu to ještě dlouho rozdýchávat. Nicméně musíme ještě vyhrát 2 battly – první dvě kola se konají v Moulin Rouge, do AccorHotels Areny jde jen top 8. Takže jo, máme v plánu trénovat, co to půjde.
Držím pěsti. A hlavně, užijte si to :-)
Děkujem.
1 komentář u „Duďa: Chci si splnit sen a stát na hlavní stagi Juste Debout“
Parádní interview,díky. A držím palce do Paříže!